Koukám, že už jsem dlouho nic nenapsal a poslední článek není zrovna reprezentativní. Taky se nám inovoval Posterous, který se načítá mnohem rychleji a graficky je to na další úrovni. Mám hezčí prostor pro psaní, tak doufám, že budou i o trochu lepší články. I když, můj odporný styl psaní to asi přebije :D
Ve škole už jsem 3. týdnem. Nic neobvyklýho. Styl učení je pořád stejný, tzn. přichází učitel(ka) do třídy, pozdravíme, sedneme si, učitel(ka) zapíše do třídnice a „ták dneska budeme mluvit o blablabla…“. Podle osnovy nás „naučí“ nový látce, něco si prej máme napsat i do sešitu a každej se těší na zvonění. Úplně běžný režim. Výjimku dělá nový předmět se záhadným názvem Číslicová technika, kde jsme schytali učitelku Ivanu Kantnerovou, která je supr dupr. Přistupuje k hodinám velmi svobodně, mě třeba nechává nejen psát do Trafa, ale i jíst a pít (kultivovaně). Narozdíl od ostatních kantorů nás nebere za nějaký blbečky, co chodí do školy za lidma si zakouřit támhle vzadu za rohem (já teda nekouřim), ale jako lidi, co by se rádi naučili něco novýho a to sakra na tý škole chybí. Zrovna teď se učíme číselné soustavy a převody mezi nimi. Předtím jsem na to civěl jako idiot, nechápal jsem, ale teď je Číslicová technika můj nejoblibenější předmět a můžu se považovat oprávněně za většího geeka :) Obrovský respekt si u mně získala, když jsem si vygooglil její profil na LinkedIn, to je vzácnost! Totiž, středoškolský/á učitel(ka) zná LinkedIn?
Přišel k nám taky novej spolužák, vymyslím mu třeba substituční jméno Pavel. Nevím, jestli propadl, ale určitě si změnil obor výuky. To je ale vlastně jedno.
Do třídnice si třídní musela zapsat zasedací pořádek (OMG to je taková píčovina, stejně na to ti učitelé nekoukaj) a já si Pavla vzal vedle sebe. Nevěděl jsem, kdo to je, neznal jsem xicht, já prostě rád poznávám lidi. Pavel do školy začal chodit teprv 3. týden a když k nám zavítal poprvý, vypadal jak běžný student průmyslovky. Chlap s neupravenými vlasy, nevkusnými hadry, mnoho kožních problémů… na to jsem už byl zvyklej. Docela rychle mě začal rychle iritovat. Furt něco mele! O hodině, o přestávce. Mluví takovým frajerským tónem a přízvukem, tak i vypadá. Pořád má na sobě koženou bundu, smrdí od cigaret a nosí brýle, snad aby vypadal chytřeji než je. Chytrej zrovna moc není. Je asi o 8 měsíců mladší než já. Klasickej vejtaha, mele kecy, třeba když jsem s ním šel na metro, povídal že prej „taky tyvole dělal takovýto džudo nebo co to je, jo japonský bojový umění víš co – taiči, kungfu tyvole jo, všechno možný, co na světě existujou víš co“. Odvětím „tyvole víš kolik těch stylů na světě je“? „No jasně, já spíš myslel v tý ázii že jo, tam to prostě máte vymakanější“ no tyvole s takovým člověkem komunikovat je utrpení!!! Má pocit, že je moudřejší než Dalajláma nebo co… taky má pocit, že je na světě hrozně důležitej. Bez ohledu na okolí, na to, co mu odpovídám, na to, kdy a kde jsme, mele svoje. Ach jo. No prostě je to trapnej vejtaha a s tímhle budu muset sedět. Nestačí si odsednout, odsedne si automaticky ke mně. No jo, choval jsem se k němu sympaticky a on mě nyní využívá jako kontejner na jeho debilní kecy. Ale naštěstí to není tak strašný, naučil jsem se trochu asertivity a občas když ho nechci ani slyšet dýchat, uposlechne.
Druhý případ, říkejme mu třeba Dan. To je člověk, který je pro mě naprosto odpudivej a vadí mi ve všech ohledech. Vadí mi jeho vzhled, jeho děsný hranatý a vohnutý ramena a záda, jeho uhrovatej mastnej xicht, jeho tupej a slizkej výraz. Když vidím na Facebooku fotku, kde je na párty těsně vedle nějaký holky, tak se pro ní modlím. Je děsně vidět, jak se snaží být cool, přitom je trapnej jak Paroubek. Vadí mi jeho mluva. Ááá má tak odporný a trapný vyjadřování a je tak neskutečně vlezlej! Už když se ke mně přiblíží, už mám „tyvole“ pocit a můžu si být jistej, že se mě zeptá „tak co Stene, jak to jde?“. To je kurva pokaždý! Kolem mě projde, vidí, že jenom tak sedím a asi si myslí, že jsem osamělej nebo co a zeptá se mě tím jeho stereotypickou iritující otázkou. Je asi taky blbej, protože nepochopil z mých jasných gest a signálů, že se s ním nehodlám bavit a komunikovat. Občas mi napíše na Skypu „čus Stane“. Doprdele přestaň mi říkat Stane!!! Nejhorší je, když napíše to jeho „hale“. Zaprvý, od něj je to tak 1000krát trapnější než kdyby to naspal kdokoliv jinej a zadruhý, navíc není z Prahé.
Zatímco na gymplech se nachází velký množství ambiciózních zmrdů, na průmce je velký množství lidí, kteří mě serou už tím, jak vypadají nebo jak mluví a jak se projevujou. Prostě takový věci, který se mají brát s rezervou. Většinou jsou navíc takoví kluci, kteří nejsou ještě příliš odpojení od mámy (málo rozhodnosti, zodpovědnosti, „komplex ZŠ“). A když se naseru moc a řeknu jim do očí, co si o nich myslím, čuměj na mě jako na debila a nic s tím nedělaj, naivně si myslí, že je budou lidi akcepovat takoví, jací jsou. No jo klucí, to se dá, ale Země taky není středem vesmíru… musíte akceptovat společnost (třeba si někdy umejt vlasy, vzít si čistý oblečení…), aby potom akceptovala vás.
Mám obrovský štěstí, že to zdaleka není má jediná společnost (těch já mám…) a můžu si od nich s klidem oddechnout a nezbláznit se z toho.
